Nespokojenost v dnešní době

Proč se tedy lidé necítí šťastně, když by se tak podle statistik cítit měli? Proč máme neustále pocity nespokojenosti a nenaplnění? Proč chodíme k lékaři se syndromem vyhoření?
 New York
Štěstí je subjektivní pocit a v případě jeho vyjádření se nelze řídit čísly. Podle ekonomických ukazatelů nám dnes nic nechybí. Pokud by lidé byli spokojeni, vedlo by to k pevnému uspořádání společnosti. Momentálně ale vidíme opačný jev, který ukazuje na všeobecnou nespokojenost. Lidé zpochybňují politickou scénu a žijí v úzkosti. Dochází k ekonomickým a ekologickým rozporům, prožíváme vlnu automatizace a robotizace, která nás připravuje o práci. Dlouhodobý tlak je nejvíce vyvíjen na nejobyčejnější lidi. Pomocnou ruku se snažíme nalézt mezi politickými elitami, které nás mají zastupovat. Nicméně útěchu zde nenacházíme, a proto vznikají různá hnutí za účelem nastolení politické a ekonomické spravedlnosti.
 Pracující chlapec v Kambodže
V 50. – 60. létech byla rovnováha mezi prací a kapitálem, která od 70. let skončila nástupem globalizace spojená se ztrátou státní suverenity v ekonomických otázkách. Technologie usnadnily práci a lidé o ni začali přicházet. Stále větší část výroby se přemísťuje do zemí s levnější pracovní sílou, proto pracovní místa zanikají, a konkurence mezi pracovníky se neustále zvětšuje. Práce je dnes v horším postavení a nerovnosti než dříve. Mzdy stagnují, kupní síla slábne a lidé se stále více zadlužují.
 
Propast mezi bohatými a chudými se neustále zvětšuje. Je prokázáno, že většina vytvořeného bohatství skončí pouze u hrstky nejbohatších lidí. Nastavení mechanismu daní chrání nejbohatší obchodníky. Daně se velkým korporacím dlouhodobě snižují a daňová zátěž se převádí na obyčejné lidi. Boom miliardářů ale není známkou kvetoucího hospodářství, ale neúspěchu ekonomiky. Přestože čísla mohou vykazovat růst, není pravda, že se všichni občané mají skvěle.
 Nepálský trh
Lidé v bohatších zemích mají menší pocit štěstí než lidé na hranici chudoby. Po celém světě peníze chybí zejména střední vrstvě, která by měla být základním stavebním kamenem společnosti. Tato vrstva se ale postupně propadá níž, jelikož jsou na ni kladené stále vyšší nároky v podobě vysokých cen, daní a poplatků. Je nutné, aby se společnost vyvíjela, nyní se však nedá se říci, že k lepšímu. Dnes už nemáme vidinu toho, že se naše děti budou mít lépe.