Nedávno jsem se díval po internetu na možnosti investice peněz do nějakého pěkného, přírodě prospěšného projektu a narazil jsem na stránku, která nabízela zapojení do produkce stroje, který umí zrecyklovat téměř jakýkoli materiál. Moc jsem se tím nezabýval, protože člověk prostě nemůže vědět, jestli se ho náhodou jenom někdo nesnaží přechytračit s pouhým zájmem o vyčištění investorova účtu. Ale když jsem o tom tak přemýšlel, došlo mi, že pro ekologicky čistou planetu není ani tak problém používání různých druhů dlouho se rozkládajících materiálů, ale spíše jejich správné umístění do příslušného odpadkového koše.
Znám kuřáky, kteří tvrdí, že se nic neděje když hodí vajgl na zem, protože je prý z buničiny, která se rychle rozloží. Na druhou stranu znám upozornění, že se filtry z cigaret rozkládají mnoho let.
Nemyslím si ale, že by u třídění odpadu byl problém v neinformovanosti, popřípadě informačním šumu, ale spíše v lehkovážnosti člověka, který si ani není ochotný zjistit, kam má co vyhodit, natož takové pravidlo dodržovat. Pak se setkáváme s plasty a jiným odpadem v mořích, lesech, lukách a hájích. Není tomu jinak ani u výrobků jako jsou igelitové obálky, které sice nemusí používat každý na vše, ale bez nich bychom si mohli stěží představit zásilku, která je háklivá na vlhkost.
Mnoho hraček se vyrábí z plastu, který lze třídit a následně prodat výkupci. Sice se tím člověk neuživí a je daleko výnosnější takovýto odpad nechat odvézt městem, ale i taková věc jako polámaná panenka Barbie má kupodivu svou cenu.
Nejde tedy o to, že by se s materiály, které se běžně používají, nešlo rozumně vypořádat, ale jde spíše o to, získat motivaci poctivě tyto materiály vytřídit pro jejich opětovné zpracování. Konec konců, až dojde ropa, nic jiného nám ani nezbyde, než ty oceány vyčistit, abychom vůbec nějaký materiál měli. Je jen absurdní, že děláme z přírody skladiště, které bude mnohonásobně nákladnější vytěžit.