Jak romantické a erotické filmy ovlivňují libido?

Cílem studie, kterou provedla Dr. Marieke Dewitte z Katedry klinické psychologie University of Maastricht, bylo zjistit rozdíly ve zjevných a nevyjádřených odpovědích mužů a žen na sexuální podněty. Výsledky experimentu potvrdily, že romantické filmy ovlivňuje muže úplně jiným způsobem než ženy, a co víc, může snížit úroveň libida u mužů. Poté, co sledovali aféru, muži vyjádřili mnohem nižší úroveň sexuálního vzrušení než po sledování silných sexuálních scén. Reakce byla u žen opačná. Ukázalo se, že jsou podvědomě mnohem více náchylné k sexuální aktivitě pod vlivem romantických podnětů a pod vlivem přímých erotických scén cítí mnohem méně touhy než muži.

žena sleduje tv

Je to proto, že muži na rozdíl od žen potřebují jasné vizuální podněty, aby zvýšili svou sexuální touhu.  Tento rozdíl je způsoben vývojem genderových rolí. Pro ženy má kontext, ve kterém dochází k sexuální stimulaci, klíčový význam. Sexualita ženy do značné míry závisí na vztahu mezi ní a jejím partnerem. Ženy jsou také mnohem náchylnější k sexuální fantazii, kterou lze spustit pouhým sledováním scén romantické povahy. V případě pornografických filmů bude větší vzrušení mezi ženami pravděpodobně vyvolávat poutavější a více orientované scény.
kinematografický pásek

Dr. Marieke Dewitte zdůrazňuje, že ve své studii použila pouze subjektivní sebehodnocení stupně touhy a nepřímých reakcí, které mohou naznačovat touhu v celkové fyzické i duševní pohodě.  Je však třeba si uvědomit, že sexuální vzrušení a touha jsou složité jevy, které zažíváme a které vyjadřujeme mnoha různými způsoby. Proto by měly být analyzovány pomocí mnoha (psychologických i fyziologických) faktorů. Do studie bylo zapojeno 86 mužů a 78 žen středního věku ve věku 21 let, přičemž více než 66 % žen a 61 % mužů bylo při účasti v experimentu ve stabilních vztazích. Jako podněty byly použity fragmenty tří filmových žánrů: erotické, romantické a neutrální.

Nespokojenost v dnešní době

Proč se tedy lidé necítí šťastně, když by se tak podle statistik cítit měli? Proč máme neustále pocity nespokojenosti a nenaplnění? Proč chodíme k lékaři se syndromem vyhoření?
 New York
Štěstí je subjektivní pocit a v případě jeho vyjádření se nelze řídit čísly. Podle ekonomických ukazatelů nám dnes nic nechybí. Pokud by lidé byli spokojeni, vedlo by to k pevnému uspořádání společnosti. Momentálně ale vidíme opačný jev, který ukazuje na všeobecnou nespokojenost. Lidé zpochybňují politickou scénu a žijí v úzkosti. Dochází k ekonomickým a ekologickým rozporům, prožíváme vlnu automatizace a robotizace, která nás připravuje o práci. Dlouhodobý tlak je nejvíce vyvíjen na nejobyčejnější lidi. Pomocnou ruku se snažíme nalézt mezi politickými elitami, které nás mají zastupovat. Nicméně útěchu zde nenacházíme, a proto vznikají různá hnutí za účelem nastolení politické a ekonomické spravedlnosti.
 Pracující chlapec v Kambodže
V 50. – 60. létech byla rovnováha mezi prací a kapitálem, která od 70. let skončila nástupem globalizace spojená se ztrátou státní suverenity v ekonomických otázkách. Technologie usnadnily práci a lidé o ni začali přicházet. Stále větší část výroby se přemísťuje do zemí s levnější pracovní sílou, proto pracovní místa zanikají, a konkurence mezi pracovníky se neustále zvětšuje. Práce je dnes v horším postavení a nerovnosti než dříve. Mzdy stagnují, kupní síla slábne a lidé se stále více zadlužují.
 
Propast mezi bohatými a chudými se neustále zvětšuje. Je prokázáno, že většina vytvořeného bohatství skončí pouze u hrstky nejbohatších lidí. Nastavení mechanismu daní chrání nejbohatší obchodníky. Daně se velkým korporacím dlouhodobě snižují a daňová zátěž se převádí na obyčejné lidi. Boom miliardářů ale není známkou kvetoucího hospodářství, ale neúspěchu ekonomiky. Přestože čísla mohou vykazovat růst, není pravda, že se všichni občané mají skvěle.
 Nepálský trh
Lidé v bohatších zemích mají menší pocit štěstí než lidé na hranici chudoby. Po celém světě peníze chybí zejména střední vrstvě, která by měla být základním stavebním kamenem společnosti. Tato vrstva se ale postupně propadá níž, jelikož jsou na ni kladené stále vyšší nároky v podobě vysokých cen, daní a poplatků. Je nutné, aby se společnost vyvíjela, nyní se však nedá se říci, že k lepšímu. Dnes už nemáme vidinu toho, že se naše děti budou mít lépe.